úterý 10. prosince 2013

Babičko, nesmutni, já vím: včera už jsem byla zase ta ufňukaná holčička co se ti schovává pod zástěru. Slibuju ti, že už nebudu!
 Já vím, tys měla v životě daleko víc důvodů ke smutku.
Proč jsi mi o tom nevyprávěla, když jsem byla malá?
" A ty bys mi věřila?" vidím tvůj něžný úsměv.
"Vždyť tys byla jedna pohádka. Myslela by sis, že ti jednu z nich vyprávím. To je totiž pravda, žes měla až příliš dlouho svůj svět jen pro sebe. Nevnímala jsi ten skutečný, proto jsi narážela, má malá holčičko."
"Pamatuješ, když tvá sestřička, o pár let starší než ty začala dospívat? Tys začala chodit do školy a žila panenkami a vůbec jsi nevěděla proč se najednou rodiče mezi sebou hněvají právě pro ni. Proč se i ona kaboní a chce vylétnout z hnízda."
Máš pravdu, babičko, bylo to divné údobí. Ale opravdu šlo mimo mne. Já v té době letních prázdnin záviděla jediné. Bylo jich pět v jejím věku kdo přes plot bývali nalezlí přes plot a kuli si své pikle.
 Možná v té době jsem prvně pocítila odloučenost do samoty. Že nemám kamarády než tebe, dědu a Marjánku. A maminku a tatínka jsem brala jako samozřejmost tvořící doma jako židle a stůl s postýlkou a knížkou na dobrou noc.
Televize přišla přeci až později. Ona potom zastupovala mé prázdninové lety obzorem stejně jako přátele a kamarády. Ony byla můj přítel v samotě po rozhlase po drátě, když mamka a taťkou byli v práci a já přišla ze školy.
Bývalo mi dobře také u maminky v kanceláři, když jsem mohla pozorovat dospělé lidi kolem tebe,- šéfovala jsi údržbě v tom velikánském domě co byl vesnicí v baráku kde se každý s každým znal.
Taťka byl pochůzkář pro obranu lidí proti zlým a nepoctivým lidem. Byl často ve službě, ale když přišel domů chtěl mamince vynahradit všechny ty samotné chvíle.
Ani mi nedošlo jak jsou každý jiný, ona uzavřená, on společenský. To proto,že se tak doplňovali a potřebovali.
Ale to vím až jako dospělá.
"No, vidíš, lidé si k sobě musí najít cestu. Neměli to zpočátku také lehké, ale měli se rádi a měli rádi vás. Víš, milá moje, a o tom náš život je.Než to pochopíme zestárneme, viď?"
Nezbývá než souhlasit. Stárnu a nostalgicky chci zpět do tvého  klínu, co na tom, že chudému.
Babičko, neodcházej ode mne!

Žádné komentáře:

Okomentovat